Elektrokola v Brdech? Vyzkoušeli jsme je za vás! Díl 2. Zachránila nás nabíječka!

15|7|2024 - Redakce ObjevBrdy.cz

* Elektrokola dobývají Brdy, pokrok nelze zastavit.. * I my jsme se jim podívali na zoubek, a to přímo v našich Brdech.. * Baterie jsme nešetřili, jak jsme dopadli? Jaké jsou naše osobní zkušenosti? Doporučíme vám je nebo vás odradíme?

---

Elektrokola však začínají být i v našich Brdech doslova fenomén pokroku a i my jsme je začali vedle sebe vidět a vnímat je daleko intenzivněji, než dříve. A tak když se otevřela nová půjčovna přímo v naší nové a hezčí Příbrami, řekli jsme si "jdeme do toho" a vyzkoušíme si je sami..

V nedávném 1. díle jsme popsali naše prvotní zážitky s elektrokoly. Poprvé jsme si reálně vyzkoušeli jejich ovládání a sílu, chcete-li záběr. Byli jsme doslova nadšení, ale i tady platí otřepané "něco za něco".

Díky elektrokolu se můžete dostat mnohem dál a výše. Třeba tam, kam byste se jindy nikdy nepodívali .. Foto: Redakce ObjevBrdy.cz

 

Jedeme k Jindřichově skále. Lesem a po štěrku! Přes kořeny!

Pod Valdekem míjíme tolik diskutovaný, nedávno znovu oživený lom, kde děláme několik fotek. Okolo Beranky míříme po žluté turistické značce až k Jindřichově skále.
Dokonale ukrytá v lese se špatně hledá, ale to, co jsme objevili nám doslova vyrazilo dech: pěšina lesem vysypaná kamenou drtí (hrubým štěrkem), a to až téměř k Jindřichově skále. Ptáme se Proč? Komu vadí lesní pěšina? Proč zase skoro dálnice, která do lesa nepatří?

Tedy nejprve po tomto štěrku, později přes kořeny, ale převážně s podporou baterie stoupáme k Jindřichově skále. Odtud se vracíme okolo Bílého křížku sjezdem až do Zaječova, do míst bývalého PTP tábora z 50 let. Právě trail lesem a po onom nezhutněném štěrku nám ubral další čárku a nám zbývá již jediná, ta poslední.. Začínáme být rochu nejistí a snažíme se nad situaci vtipkovat. 

Pro handicapované, malé děti a či starší lidi to může být výtečný pomocník..  Foto: Redakce ObjevBrdy.cz

 

Opět fotíme a rozhodujeme se, co s poslední čárkou, kterou máme na bateriích.
Vypnete-li asistenci motoru, je šlapání o něco těžší, než na běžném kole. Překonáváte navíc odpor vypnutého elektormotoru. Na rovince se celkem ušlápnout dá, z kopce není co řešit - ideální pro šetření baterie. Ale do kopce jde již znát a síly ubývají.

Vzpomínám na svého starého favorita s berany a říkám si: pamatujete, jak jsme měli v noci puštěné dynamo, které vyrábělo energii pro svícení? Pokud se zaplo, jak svým způsobem velmi omezovalo v rychlosti a silně brzdilo? Tak nějak podobně jsme to cítil já i Hynek na našich elektrokolech.

 

Svítí poslední čárka a nám zbývá k naší záchraně více než 15 km. Je potřeba přemýšlet!

Ze Zaječova míříme přes Okrouhlík a Svatou Dobrotivou k zámečku ke Třem Trubkám.
Potkali jsme další naše známé (2 krásné dámy na kolech a nezadané!) a tak chvilku odpočíváme a klábosíme. Víme, že na příbramskou stranu už nedojedeme a tak hledáme možnosti.

Jednou z nich je nově vybudované megalomanské parkoviště na Kreslovně, poblíž Skořice.
Ze zimy si pamatujeme, že tam čněly elektro zásuvky právě určené k dobíjení elektrokol. Jen litujeme, že jsme si vzali s sebou pro jistotu pouze 1 nabíječku a z té tedy musíme nabít obě kola. To znamená logicky dvojnásobný čas čekání.

Také jsme netušili, jestli zásuvky vůbec fungují, ale řekli jsme si: pojedeme, uvidíme a eventuálně připravíme další reportáž. Vyrážíme po Josefce (lesní cesta Josefka), přejíždíme říčku Klabavu a obtáčíme vrch Kamenné (736 m). U Pany Lídy díky debatě od kolech netrefujeme tu správnou cestu (frčíme pěkně z kopce) a po pár kilometrech ostrého sešupu vidíme, že úspěšně kufrujeme.

Infopanely na našich kolech se však nyní vzácně shodly: symbol baterie nám oběma již divoce poblikává, dávajíc tak oběma dopředu jasně vědět, že co nevidět baterie zcela dojdou. Hynkova baterie již bohužel odmítá asistovat elketromotoru a jen provokativně poblikává. Máme za sebou již náročných 56 km v brdském terénu, zdá se, že to je maximální limit naší dnešní jízdy.

Hynek definitivně hlásí: konec baterie! Mě to ještě něco málo jede, ale cítím, že už baterie nepomáhá tak, jako na začátku. 

Do Skořice vystoupáme ve směru od Dubiny, na Kreslovnu náš čeká bohužel další táhlé stoupání. Pro oba již platí jen vlastní nožní pohon.

 

Megalomenské parkoviště ve Skořici (Kreslovna). I tentokráte úplně prázdno.. Foto: Redakce ObjevBrdy.cz

 

Zachrání nás parkoviště na Kreslovně? Jdou zde nabít elektrokola, jak bylo avizováno?

Mezitím se s Hynkem sázíme, kolik aut najdeme na 120 místném parkovišti. 
Jsme v plné sezóně, je sobotní jasný a slunečný den, lákající do přírody. Aniž bych tušil, trefil jsem se naprosto přesně: 4 (slovy čtyři), Hynek byl se 2 vozy větší pesimista. Ano, je to tak! Již je to podruhé, co jsme místo navštívili v sezóně. Předtím 3 auta (z toho jedno auto správce) a dnes opět pouhá 4 auta. Obrovské betonové a asfaltové plochy zde působí doslova jako prázdné město duchů.

Přijíždíme ke stojanům pro elektrokola a vkládám zdroj do zásuvky.
Rozvístí se dioda, což značí, že proud protéká. Hurá, jsme zachránění!  Z ujeté vzdálenosti počítáme, jak dlouho se budeme muset zdržet. Propočet vychází, aby každé kolo mělo na dojetí alespoň 2 čárky nabití baterie. Vycházíme z údaje, že celková doba nabíjení jsou údajně 3,5 hodiny. Jenže více jak 1,5 hodiny nabíjení s každým kolem je pro nás doba zcela nereálná.

Počítáme znovu a již bez rezervy: 1,5 hodiny celkem, tzn. max. 45 minut nabíjení na jedno kolo.
To je maximum, co lze časově unést. A tak každé kolo dostane šťávu celou třičtvrtě hodinu.
Mezitím fotíme detaily, promýšlíme další trasu a také: ach ano, nestydíme se: docela tvrdě si pospíme :-)

 

 

Dojedeme? A jaké byly naše dojmy?

 
Nakonec do cíle dojedeme s drobnou rezervou, najedeme celkem 83 km a to v náročném brdském terénu za pouhý den. Nahoru i dolů po pěšině, silnici, v terénu i přes kořeny.. Co pochválíme? Co nás naopak zklamalo? Doporučíme ke koupi, k zapůjčení? Co myslíte? Závěr a výsledné hodnocení vás čekají v našem posledním 3. díle. Nechte se překvapit!