Brdské dopadovky: zalesnit? Ponechat? Díl II.

27|2|2018 - Hynek Harvánek

Ptali jsme se vedení CHKO Brdy, zástupců VLS, botanika RNDr. Rudolfa Hlaváčka a geologa RNDr. Václava Cílka, CSc : dopadové plochy Tok, Jordán, jejich účel pominul. Jak s nimi naložit? Zalesnit, vrátit tak do původního stavu, nebo udržte bezlesí?

Inzerce

Brdské dopadovky: zalesnit? Ponechat? Díl II.

Minulý týden jsme Vám přinesli první díl pohledu na dopadové plochy v Brdech. Jedná se čistě o zamyšlení se, co je pro tuto část Brd z pohledu přírody vhodné. I dle reakcí pod článkem a na různých facebookových stránkách, kde se článek objevil, je vidět velký zájem o toto téma. Setkává se více pohledů, každý prostě situaci vnímá odlišně. To pochopitelně není nic špatného. Za Váš zájem a podněty velice děkujeme, vážíme si toho.

Pojďme však dále. Dnes přinášíme pohled jednoho z nejerudovanějších, botanika Hornického muzea Příbram pana RNDr. Rudolfa Hlaváčka. Jakékoli zestručnění rozhovoru by bylo naškodu, proto jej přinášíme v plné verzi.

Foto: Hynek Harvánek, Tok s nepřehlédnutelnou lysinou dopadiště.

Botanik RNDr. Rudolf Hlaváček

Z hlediska výskytu ohrožených druhů cévnatých rostlin jsou víc než dopadovky na hřebenových plochách zajímavé zbytky vlhkých a slatinných luk na původně osídlených cvičných plochách (Padrťsko - včetně oligotrofní slatiny u Hořejšího padrťského rybníka, Kolvín, Hrachoviště...) a v okrajích Brd (např. slatinná louka u Vranovic nebo od brdských lesů již vzdálenější luční komplexy V Úličkách a Kotelské louky, které jsou rovněž součástí CHKO Brdy).

Obecně lze řící, že bezlesí hostí v Brdech přinejmenším stejný počet ohrožených rostlin jako lesy, z hlediska ohroženosti pak druhy s vyšším stupněm ohrožení než lesy. Proto je v zájmu ochrany přírody bezlesí přiměřeným způsobem (extenzivně) udržovat. To platí i o hřebenových dopadovkách, kde kromě vřesovišť nalezneme rašeliniště s chráněnou rosnatkou.

Foto: Hynek Harvánek, rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia).

Význam bezlesí na hřebenových dopadovkách (a Brd obecně) spočívá v tom, že jsou uvnitř českého vnitrozemí nejvýznamnějším ostrovem rašeliništní a do určité míry i horské vegetace. Lze jen stěží předpokládat, že se toto bezlesí podaří udržet ve stejném rozsahu jako v době, kdy na nich cvičila armáda. Nicméně by se správa CHKO měla snažit o zachování co největší nezalesněné plochy. Jako nejjednodušší metoda se jeví občasné vypalování - k požárům na dopadovkách během výcvikové činnosti armády běžně docházelo a je to nejlacinější a nejefektivnější způsob, jak potlačit expandující dřeviny.

Neudržované plochy by měly být ponechány spontánnímu zalesnění, aby na nich vznikl přirozený les s diferencovanpou věkovou a prostorovou strukturou stromového patra. V žádném případě by zde neměly být vysazovány stejnověké lesní (nejspíše lesáky tolik oblíbené smrkové) monokultury. Samozřejmě by zde nemělo docházet k žádnému odvodňování. Naopak, stávající odvodňovací strouhy by měly být spíše zahrnuty. Brdy jsou totiž mimo jiné i chráněnou oblastí s přirozenou akumulací vody, která se při současných změnách klimatu stává stále nedostatkovějším zbožím.

Foto: Hynek Harvánek, jedno z posledních míst v okolí Toku s původním rašeliništěm (vřes a suchopýr).

Ovlivnilo bezlesí nějak brdský masiv?

Pan Hlaváček nám na toto téma poskytl výňatek z nepublikovaného článku, který byl připravován pro nevydaný sborník přednášek přednesených na semináři ve Strašicích přibližně někdy okolo roku 2011.

Řadou přírodovědců, včetně botaniků, jsou příznivě hodnoceny hřebenové cílové plochy, které vznikly vykácením lesních porostů koncem 20. let minulého století. Po odlesnění se zde zformovala pozoruhodná náhradní společenstva nízkých keříků vřesu a brusnic střídající se s acidofilními trávníky, rašeliništi a náletovými porosty smrků či bříz. Rozšířila se společenstva rašelinišť, která patrně vznikla na místě bývalého podmáčeného smrkového řídkolesí, nebo se rozrostla i v souvislosti se zpomaleným odvodem vody z půdy způsobeným vykácením stromů a následně sníženou transpirací porostu.

Foto: Hynek Harvánek, rosnatka před květem.

Pro rašeliniště typická rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) zde vytváří dokonce jednu z nejbohatších populací v rámci celé ČR. Přesto se nelze ubránit dojmu, že se do určité míry potvrdila slova K. Domina (Domin 1926), který varoval před změnami brdského podnebí v důsledku masivního odlesnění dopadových ploch. "Otevření" krajiny zřejmě způsobilo částečnou xero- a termofytizaci, s níž patrně souvisí i průnik některých druhů z kontaktních území do nitra Brd – např. čilimník černající (Cytisus nigricans), krvavec menší (Sanguisorba minor), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), vikev kašubská (Vicia cassubica).

Na základě vlastních pozorování usuzujeme, že se změna klimatických poměrů projevila i na rašeliništi ve vrcholové partii Toku, které v posledních dvaceti letech značně proschlo. V důsledku změny vodního režimu došlo k vymizení trvale mělce přeplavených ploch s řídkými porosty suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium) a holým povrchem tvořeným odumřelou rašelinou, jakož i k postupnému rozrůstáním mezofilně laděné vysokostébelné trávy bezkolence (Molinia sp.).

Foto: Hynek Harvánek, brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea L).

K dalším nepřímým projevům posunu klimatu od chladnějšího a vlhčího podnebí horského směrem k teplejšímu a suššímu podhorskému patří vymizení typicky horských druhů, jako jsou např. bradáček srdčitý (Listera cordata), mléčivec horský (Cicerbita alpina), podbělice alpská (Homogyne alpina), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius) apod. To ovšem může být způsobeno i vlivem globálních klimatických změn.

Konkrétní data o jejich ústupu sice nejsou ve většině případů známa, je ale nanejvýš pravděpodobné, že k němu došlo především v průběhu 20. až 30. let 20. století, tedy až během vzniku a v období existence odlesněných dopadových ploch.

Foto: Hynek Harvánek, Tok.