Německá armáda v Brdech, 2. Světová válka (4)

19|8|2020 - Redakce ObjevBrdy.cz

15. března 1939 obsazuje Brdy německý Wehrmacht, název střelnice Brdy se mění v německý „Truppenübungsplatz Kammwald“. Do Brd platí přísný zákaz vstupu.
Německo se připravuje na další útok (Nizozemí, Belgie) a tak se němečtí vojáci postupně cvičí právě v Brdech. Na Kvani Němci umisťují svou početnou posádku, která až do osvobození hlídá brdský prostor. V r. 1940 Němci střelnici Brdy také rozměrově rozšiřují: zabírají další obce, směrem k západu (území v okolí Padrťských rybníků).

Inzerce

---

Vystěhováni jsou obyvatelé Přední a Zadní Záběhlé, Padrtě, Kolvína, Skořic, Příkosic, Hořice, Vísky, Trokavce, Štítova a Mytě a Němci to dělají rázným vojenským rozkazem.
Během německé okupace slouží Brdy opět jako dělostřelecká střelnice a výcvikový prostor pro Wehrmacht, volně navazující na nedaleko stojící vojenský výcvikový prostor zbraní SS v prostoru mezi obcemi Neveklov, Sedlčany a Benešov.

V listopadu r. 1941 však Brdy postihuje lesní kalamita, během několika málo hodin v Brdech padlo
přes 1,5 milionu kubíků kalamitního dřeva. Mezi nejpostiženější vrchy patřily Palcíř, Dubina, Kamenná, Okrouhlík, Kočka a další okolní svahy.

Po této lesní kalamitě vzniklo v Brdech několik pracovních táborů pro válečné zajatce.
Například na Kolvíně pracovalo odhadem až 3.000 zajatců, ženský tábor se nacházel ve Strašicích. Dozor v lágrech a na pracovištích (zejména při likvidaci kalamity, rozšiřování a zpřístupňování vojenského prostoru) zastávali němečtí vojáci, zejména pak veteráni tzv. Východní fronty.

Úklid kalamity probíhal podle tradic německé důkladnosti: na kratší vzdálenosti se dřevo stahovalo buď koňmi nebo tažnými kravami. Pro stahování z nedostupných brdských míst se používal
tzv. dřevní smyk (koryto z klád, které bylo ve značném spádu, díky kterému kmeny gravitací klouzaly až do údolí).

Veškeré dřevo putovalo na shromaždiště, k nimž se stavěly dočasné drážní úzkokolejky. Těmi se díky malým polním lokomotivám, kterých po Brdech jezdilo až 9, se dřevo sváželo do údolí k pilám, které je zpracovávaly. Pomocí pásových buldozerů Němci likvidovali nakonec i pařezy - vyklučovali je, aby následně mohli zasadit sazenice nových stromků.

  

Reprofoto: kniha STŘEDNÍ BRDY na starých fotografiích a pohlednicích, Mgr. Tomáš Makaj
a Mgr. Petr Prášil, vydavatelství Baron, 2011

V průběhu r. 1942 Němci kvůli zásobování a kurýrní přepravě dokončují betonové letiště
Pod Hejlákem, které lze dodnes shlédnout v téměř provozu schopném stavu.
Výstavba probíhala v přísném utajení, není zřejmé, kdy přesně bylo dostavěno.

Po dokončení mělo letiště svou dřevěnou letištní věž, která se však dodnes nedochovala. Poslední prokazatelné letadlo, které na letišti Pod Hejlákem přistálo, byl americký vrtulník AH-64 APACHE, během spojeneckého cvičení NATO v r. 2000. V červenci r. 2015 se v okolí letiště natáčel film Anthropoid.  

I Wehrmacht zkouší svými nejlepšími 88 mm flak-kanóny pevnost našeho srubu CE (tzv. "Benešák"). Jsou překvapení návrhem, řešením i jeho vysokou odolností. Proto na samotném vrcholu Houpák Němci staví další bunkr (s podlouhlou, úzkou střílnou), a v cílové dopadové ploše Jordán další betonové bunkry, které slouží jako testovací. Zkušenosti z Brd (tentokráte nepříteli) se hodí
v právě budované linii opevnění ve francouzské Normandii, připravované proti vylodění spojenců.

Němci také poprvé vojensky využívají 2. nejvyšší brdský vrchol Praha (862 m) a staví na jeho špici komplex tří stanovišť zaměřovačů FREYA EGON I, určený pro navádění německých nočních stíhačů, tzv. Linie Y. Na rozdíl od klasických radarů tento zaměřovač pracoval na principu dotazovače:
na vyslaný signál muselo odpovědět aktivní zařízení na palubě zaměřovaného letadla.
Celý systém tak určoval polohu vlastních německých letounů.

Tyto radary, vždy s dvojicí antén, byly umístěny na několika dřevěných věžích, převyšující terén
a smrkový porost na vrcholu. Pozůstatky věží, stejně jako pozůstatky souvisejících německých objektů lze v okolí vrcholu najít i dnes, po více než 70 letech. Jak byl tento radiolokační bod pro Němce významný, dokazuje fakt, že další nejbližší body soustavy linie Y byly až v Německu
a Rakousku.

   

Reprofoto: kniha STŘEDNÍ BRDY na starých fotografiích a pohlednicích, Mgr. Tomáš Makaj
a Mgr. Petr Prášil, vydavatelství Baron, 2011

7. května 1945 ve směru od Strašic přijíždějí na okraj Brd první průzkumné hlídky americké armády. Poté, co zjišťují na mapách svou správnou polohu díky místním obyvatelům, se vrací zpět
za tzv. demarkační linii. Rudá armáda se v okolí Mirošova a Strašic objevuje až 12. května 1945,
na Příbramsku o den dříve. Zatímco všude v Evropě již vládne konečně mír, v Podbrdí - v okolí Příbrami však ještě 11.-12. května 1945 zuřily velmi těžké boje a válka zde rozhodně neskončila.

Podél dnešní silnice I/4 (Příbram-Strakonice) se u Milína a Slivice hromadila vojska SS, včetně těch nejotrlejších a nejzkušenějších pancéřových divizí SS, která se odmítala vzdát a stále těžce bojovala. Konec válečnému utrpení zde udělala až sovětská vojska 2. a 4. Ukrajinského frontu, která německé obranné linie postupně obklíčila a následně děly a pověstnými kaťušemi němce umlčela
(Bitva u Slivice). Doslova v posledních hodinách války však zde padlo ještě více než 1.000 vojáků!

V květnových dnech 1945 vzniká na území Středních Brd celá řada tzv. Revolučních gard.
Pořádají se "hony na SS", kteří se rozutekli do brdských lesů a přepadávali obydlené samoty.
Tyto jednotlivci a skupinky byly postupně pochytány, na místě popraveny. 

Po osvobození se i v Brdech vše pomalu vrací zpět do svých původních kolejí. Domů se vrací lidé, vystěhovaní ze svých domovů v r. 1940 (i když Němci původní obyvatele vystěhovali, jejich domy ponechaly netknuté), zpět do Brd se vrací samozřejmě i československá armáda.

Po únorovém puči komunistického režimu (1948) byl již na počátku r. 1949 vydán nový zákon
o Vojenských újezdech. Původní označení "střelnice Brdy" je nahrazeno novým názvem
„Vojenský újezd Brdy“.

 (pep)