Máte děti starší 10 let a oni, stejně jako vy, milují brdskou přírodu? Chtěli byste společně začít sbírat brdské vrcholy, studánky a další zajímavá místa? Poradíme vám, jak začít! A hlavně: jak to dětem už na počátku nezprotivit. Připravení? Začínáme!
Dnešní výlet bude stát za to.
Ale pozor! Čeká nás celých 18 km a to je v brdských horách docela dost.
Proto již dopředu upozorňujeme, že více si to tentokráte užijete na kolech. Proč? Drtivá převaha (70%) vede spíše po asfaltu. Avšak kdo chodí rád pěšky, může samozřejmě po svých.
Kam vyrazíme? Čekají nás hned tři velká lákadla: tím prvním bude jediný brdský vodopád; vodopád na Červeném potoce, jen kousek nad Komárovem.
Tím druhým lákadlem bude známá zřícenina hradu Valdek v Brdech. A tím třetím neméně známá Jindřichova skála, s prastarým litinovým zábradlím na jeho vrcholu. Ten výhled prostě stojí za to!
Tak připraveni? Vyrážíme.
Ideálním startovním bodem je centrum Komárova, obce poblíž Hořovic, v severní části CHKO Brdy.
Komárov je znám svou prastarou železářskou výrobou a slévárnami. Na jeho náměstíčku najdete důležité parkoviště - právě odsud vyrazíme.
Nejdříve nás čeká podbrdská naučná stezka okolím Komárova.
Právě pod Červeným rybníkem, nedaleko Komárova najdeme jediný brdský vodopád: vodopád na Červeném potoce. Sice má jen 3,50 m, ale jde o krásné a velmi oblíbené místo vycházek.
Cestou k Záskalské vodní nádrži mineme známý a fotogenický kostelík Narození Panny Marie
v Mrtníku. Odtud klesáme k Červenému potoku a okolo Mrtnické skály (lezení povoleno) stoupáme k Záskalské nádrži, jež je zřízena k ochraně proti povodním a jako zdroj vody pro případné hasičské zásahy.
Pokud si tuto část chcete nechat na jindy, třeba s malými dětmi, proč ne.
Vyrazit také totiž můžete z malého parkoviště v Neřežíně na okraji CHKO. Cestou "pod vedením" vystoupáme poněkud strměji až k Valdeku, známé brdské zřícenině, druhému nejvyššímu bodu našeho dnešního výletu.
Výhled ze zříceniny Valdek. Foto: Petr Piskač, MBA, redakce ObjevBrdy.cz
První zmínku o hradu najdeme z roku 1263, kdy je jméno poprvé uváděno v predikátu Oldřicha Zajíce z Valdeka.Ten byl královským číšníkem a purkrabím na hradu Lokti. Nejvýznačnějším členem rodu byl Vilém Zajíc z Valdeka, nejvyšší maršálek a královský podkomoří.
Později přešel hrad do držení rodu Běškovců z Běškova, za nichž byl obléhán Děpoltem z Rýzmberka. Od poloviny 14.století změnil více majitelů z řad nižší šlechty. V r. 1346 byl hrad obléhán, od dob třicetileté války zůstal pustým.
Od první poloviny 19. století se jednalo o oblíbený cíl obrozenců a prvních turistů.
Hrad v této době navštívili například Božena Němcová nebo Karel Hynek Mácha.
Až do třicátých let 20. století byl hrad v majetku rodu hrabat z Hanau.
V r. 1926 vzniká v Brdech dělostřelecká střelnice.
Valdek byl v této době mimo uzavřený vojenský areál, proto rozhodnutím vlády získává zříceninu do svého majetku Klub československých turistů. Ten roku 1933 nedaleko od hradu slavnostně otevřel Hotel Valdek, který svému účelu sloužil až do druhé světové války.
Budova hotelu stojí ve vedlejším vojenském rekreačním areálu dodnes.
Až se nabažíte valdeckých výhledů, je na čase se občerstvit.
Vedlejší přístřešek vám dovolí spočinout, i doplnit zdroj tekutin. Pokud vám voda chybí, jen kousek odtud najdete studánku Pod Hlínou. Voda výtečná, doporučujeme ochutnat!
Kousek pod studánkou leží poněkud ukrytý Valdecký rybník, jako další důležitý zdroj pitné vody pro podbrdské obce. Právě nad Valdeckým rybníkem uzříte hrdě se tyčící vrchol Krkavčiny, byť má "jen" 615 m. Oproti nejvyššímu brdskému Toku je o celých 250 výškových metrů nižší.
Přesto majestátný a nad vodou jistě fotogenický.
Valdecký rybník s Krkavčinou. Foto: Petr Piskač, MBA, redakce ObjevBrdy.cz
Od Valdeckého rybníka se stáčíme zpět k západu, do míst Pod Beranem.
Zde narazíme na Víseckou lesní cestu. Jí (červená šotolina) pokračujeme již pozvolna dolů k neznačené odbočce k Jindřichově skále. Místní vědí kudy, pro neznalé doporučujeme minimálně telefon s GPS. Místo si jistě předem najít, abyste nebloudili zbytečně jako ti před vámi a také ti po vás..
Výhled z Jindřichovy skály je úchvatný.
Uvidíte Valdek, lom na Hlíně a již zmíněnou Krkavčinu. Lezení na Jindřichově skále je zakázáno, Český horolezecký svaz v minulosti neobdržel výjimku. Záhadou jsou však nové prostředky zajištění (lepené borháky), jak už to často bývá, papír snese vše, realita bývá jiná. Hurá!
Za zmínu stojí krásné, prastaré litinové zábradlí, které dodává vrcholu "šmrnc".
Jde o výrobek právě zmíněných Komárovských železáren. R. 1910 nechal ředitel hořovického velkostatku Liebus upravit vrchol pro romantické vycházky a skálu přejmenoval podle jednoho z pěti knížecích synů: Jindřichovi. Původní název byl pravděpodobně "Vísecká skála".
Vrchol Jindřichovy skály v CHKO Brdy. Foto: Petr Piskač, MBA, redakce ObjevBrdy.cz
Až se pokocháte výhledy, vraťte se na Víseckou lesní cestu (červená šotolina).
Jí pokračujte zpět směrem dolů do Vísky a Neřežína, následně až do Komárova. Cestou nemůžete zabloudit, celý Komárov máte totiž před sebou jako na dlani.
Tak si to užijte a hodně foťte!
Náš dnešní výlet vede po této trase:
Z náměstíčka v Komárově se vydejte Zahradní ulicí k naučné stezce okolím Komárova.
Po pokračujte k vodopádu pod Červeným potokem, dále přes Mrtník a Mrtnickou skálu až k vodní nádrži Záskalská.
Odtud již po turistické cestě na zříceninu Valdek. Poté pokračujte ještě kousek dál k rozcestí Na Hlíně. Zde doprava, po ke studánce Pod Hlínou a Valdeckému rybníku. Na slatích u Žehrovky odbočte opět doprava, a neznačenou silničkou okolo Krkavčiny stoupejte pod vrchol Berana (684 m).
Zde se napojíte na turistickou cestu, která vede po Vísecké lesní cestě.
Jí až k Jindřichovce (odbočka na Jindřichovu skálu neznačena). Poté stále po do Chaloupek k Záskalské nádrži a zpět do Komárova.
K Valdeku a okolí se váže několik starých pověstí?
Tak například: víte, že se zde například vyskytují hejhálkové? Jsou to zmenšeniny hejkalů. Tedy děti, pozor na ně!
K Valdeku se také váže novější pověst, jež je známá od Františka Piskače ze Strašic:
,,Pan Zajíc (tehdejší hradní pán) šel z lovu a byla velká zima. Byl celý promrzlý pod tím celým plechem, ze kterého měl pevné brnění, že přišel k bráně Valdeku a povídá stráži: "Naval deku!" a tak vznikl název na Valdeku!"
K hradu se také vztahují pověsti o různých pannách. Nejdříve o panně, která hlídala v okolí Valdeku poklad. Chodila v bílých šatech. Jeden pasáček ji jednou u potoka vzal její šátek. Byl celý zlatem lemovaný a tak si ho chtěl nechat přesto, že ho panna varovala, že ho má vrátit, kde ho našel. On ale neposlechl a tak zcela oněměl.
Jako další pověst o panně se uvádí ta O černé paní.
Ta chtěla vysvobodit ze svého zakletí, tak poprosila v noci jednu ženu, aby přišla druhou noc do hradu do ložnice černé paní a strhne z ní peřinu. Pak má utíkat až za brány hradu a ani jednou se nesmí ohlédnout.
Za tento čin černá paní nabídla ženě mnoho peněz. Ona tak učinila, ale u hradby na ní zaštěkal pes a ona se ohlédla. Od té doby už černou paní nikdy nikdo neviděl..
Poznámka redakce: znáte k této trase důležitou informaci, historickou legendu nebo máte nějakou dobovou fotografii,
o kterou se chcete s ostatními čtenáři podělit? Velmi rádi ji (foto, krátký text) na náš portál umístíme, včetně autorství.
Napište nám!
Číslo trasy | KO1 |
---|---|
Určeno pro: | chodce, běžce, cyklisty |
Délka trasy: | 18,0 km okruh |
Startovací a cílový bod trasy: | Komárov, centrum obce |
Orientační čas: | chodec 300 min., běžec 180 min., cyklista 130 min. |
Značení trasy: | po Zelené značce, po Žluté značce, naučnou stezkou, neznačenou cestou |
Lesní cesta: | Vísecká |
Povrch: | asfalt 70%, šotolina, lesní cesta 30% |
Obtížnost: | C - obtížné (O obtížnostech) |
Vhodné pro děti: | Ne |
Místo | Vzdálenost | Značení trasy | Výška |
---|---|---|---|
Komárov, centrum obce | 0,0 km | bez značení | 405 m |
Vodopád na Červeném potoce | 0,8 km | naučnou stezkou | 406 m |
Záskalská vodní nádrž | 2,0 km | naučnou stezkou | 450 m |
Neřežín, parkoviště | 0,6 km | po Žluté značce | 455 m |
Valdek, zřícenina | 2,0 km | po Žluté značce | 566 m |
Studánka Pod Hlínou | 0,9 km | po Zelené značce | 547 m |
Valdecký rybník | 0,5 km | po Zelené značce | 527 m |
Jindřichova skála, 588 m | 4,5 km | po Zelené značce, po Žluté značce, neznačenou cestou | 588 m |
Komárov, centrum obce | 5,7 km | po Žluté značce, neznačenou cestou | 405 m |
Muži: 0% | Ženy: 93% | Rodiče: 0% | Chodec: 95% | Běžec: 100% | Cyklista: 100% | In-linista: 0% | Lezec: 0% | Běžkař: 0%
Parádní trasa. Krásné napsáno. Tato část Brd má své kouzlo. Miluji právě výhled na Mrtník a kostelík od Hvozdce. Nenechte si ujít...
Pěkný, celodenní výlet v lese. Akorát popis cesty je trochu nepřesný, na trase je plno odboček a lesních cest, které svádí a je třeba se pojistit Google mapami. Jinak paráda :)
Nádherná trasa - šli jsme jen druhou část z Neřežína. Je už i dobře značená pro chodce i cyklisty, zabloudit prakticky nelze. Přestože letos (léto 2020) prý všichni zůstali doma a české hory praskají ve švech, potkali jsme jen pár lidí. Bylo horko, ale skoro celá trasa je v lese, šlo se příjemně. Vyhlídka Jindřichova skála je úžasná tečka skvělého výletu. Doporučuji.
Krásný výlet, nedodrželi jsme úplně danou cestu, improvizovali jsme s mapou a krásně si to kličkovali lesními cestami a cestičkami, brodili se potokem, pro horký letní den se psem úplně ideální! V lese bylo úžasně, na hlavních cestách pár lidí, po lesních cestách jen my :-)
Super výlet - zvládly i děti (nebyl žádný úsek, který by nešlo překonat s nejmenovanými želatinovými bonbony ????). Jen moje silnička kolobka místy úpěla, ale to už jsem zvyklá. Moc díky za tip ❤️
Užili jsme si krásný výlet, jen ubírám jednu hvězdičku z důvodu provozu aut. Nemile nás překvapilo, kolik aut tudy projíždí. U Neřežína je sice zákaz vjezdu, ale evidentně to mnohé řidiče, kteří si zkracují cestu na Příbram, nezajímá. Dle informace od místních již policie toto neřeší. Nejhorší na tom je, že jezdí dost rychle, takže úplně pohodová cesta, když máte děti a psi, to moc není. Je třeba je opravdu hlídat.
22|12|2024 Jan: Po nalezení této trasy vhodné pro kočárky jsme se s rodinou a malým miminkem nadšeně vydali po lesní..
22|12|2024 Radomil Šukač: Nejhoršī