Cvičný pěchotní srub na Jordánu uvnitř CHKO Brdy byl předán Vojenskému historickému ústavu..

24|8|2017 - Redakce ObjevBrdy.cz

* Pěchotní srub na Jordánu byl již od r. 2012 kulturní památkou.. * Uvnitř byste však nyní našli hromadu odpadků, výkalů a neodvedené vody. * Předání VHÚ se zdá logickým krokem, avšak spolu s tím souvisí i jeho pozdější provoz.. Bude to lákadlo nebo 1. krok k devastaci nejzachovalejší divočiny u nás?

---

Před několika dny, přesně v pátek 18. 8. 2017, byl předán do rukou pracovníků Vojenského historického ústavu cvičný pěchotní srub s kódovým označením "CE", tak zvaný "Benešák", ležící kousek pod brdským vrcholem Houpák (794 m), uvnitř CHKO Brdy.

 

Krátký výlet do historie

V r. 1933 se v Německu chopil moci Adolf Hitler a jeho jmenování říšským kancléřem mělo na naše Brdy přímý vliv. Německo začíná masivně zbrojit a země sousedící s Německem čelí viditelné agresivitě.

Proto již v r. 1935 nechává naše armáda vystavět právě v Brdech soubor armovaných železobetonových desek různé tloušťky, jejichž odolnost prověřuje právě dělostřelba. 
Zanedlouho poté padlo další důležité rozhodnutí: na cílové ploše Jordán je postaven historicky
1. kus opevnění (v celém tehdejším Československu). Jde o železobetonový pěchotní srub s kódovým označením „CE“, opět pro pevnostní zkoušky a také pro výcvik budoucích důstojníků.

Ve stejném roce vznikají na místě také další (malé) objekty lehkého opevnění (tzv. řopíky),
které se však již nedochovaly. Na konci r. 1936 přijíždí do Brd tehdejší prezident dr. Edvard Beneš,
aby si kompletně vybavený a připravený pěchotní srub „CE“ prohlédl.

Po úspěšných pevnostních zkouškách v létě r. 1937, (které jsou mimochodem vidět dodnes na stěnách bunkru), kdy železobetonová konstrukce odolala i zásahům z 300 mm (!)  moždíře, se naplno rozběhla úspěšná výstavba pozdější soustavy opevnění v celém československém pohraničí.

 

V Brdech samozřejmě cvičil i německý Wehrmacht

15. března 1939 obsazuje Brdy německý Wehrmacht, název střelnice Brdy se mění v německý „Truppenübungsplatz Kammwald“. Do Brd platí přísný zákaz vstupu. Německo se připravuje na další útok (Nizozemí, Belgie) a tak se němečtí vojáci postupně cvičí také právě v Brdech.

Jejich cílem střelby a jejich pevnostních zkoušek je také náš zmíněný "Benešák". Němci jej zkouší rozstřílet i svými nejlepšími 88 mm flak-kanóny. Jsou však překvapeni skvělým návrhem, řešením i vysokou odolností našeho opevnění. 

Proto na samotném vrcholu Houpák (794 m) Němci staví další, německý bunkr (s podlouhlou, úzkou střílnou), a v cílové dopadové ploše Jordán další betonové bunkry, které v té době slouží jako terče i testovací. Zkušenosti nabité z Brd (tentokráte nepříteli) se hodí v později budované linii opevnění ve francouzské Normandii, připravované proti vylodění spojenců (1944).

 

Cvičný objekt na Jordánu, tzv. Benešák.. Foto: Redakce ObjevBrdy.cz

 

Předání VHÚ je logický krok, ale..

V r. 2012 prohlásilo Ministerstvo kultury zmíněný "Benešák" za kulturní památku.
To však nebránilo ani armádě, ani těžařským společnostem či všem ignorantům všeho řádit v okolí bunkru dle své libosti, památka / nepamátka. Po internetu tak kolují fotografie nejrůznějších "vozidel", stojících na vrcholu pěchotního srubu, ať již šlo o nejrůznější historickou i moderní vojenskou techniku, nebo těžební stroje (harvestor).
Mimochodem: dodnes viditelné, násilně "vyhloubené" koleje, vedoucí na vrchol bunkru to jen a jen dokazují..

Předání do rukou Vojenského historického ústavu zdá se logickým krokem.
Pravděpodobně zde dle veřejných vyjádření vznikne venkovní expozice vojenské techniky a uvnitř objektu opravy a znouuvedení do původního stavu z 30 let. Úctyhodný čin, znamenající snad konec devastace objektu samotného i okolí.

Ale stejně, jako se řeklo "A", by mělo zaznít i to související "B".
To "A" znamená systémové řešení, co s ním (opravy, expozice). Jen nevíme, jestli se však současně "nepřehlédlo" to "B". Kdo ze čtenářů navštívil jiné renovované objekty tehdejšího opevnění (např. nejznámější Hanička na Náchodsku nebo další bunkry v Orlických horách), ví, že i tento projekt bude stát peníze. Návštěvnost Brd není tak velká (máme konkrétní čísla) a tak lze předvídat, že to bude bohužel každý rok jen cca 4 měsíční záležitost, která si na sebe nemůže nikdy vydělat.

Může se stát, že dříve či později to bude opět jen nedomyšlená černá díra na peníze, kterou nebude chtít nikdo živit. A tak i v těch ostatních zpřístupněných bunkrech si jejich provozovatelé vylepšují ekonomické hospodaření klobásami, pivem, plechovkami nejrůznějšího "moderního" pití, které se pak jako odpad (plasty, sklo, papíry) povaluje všude okolo.

 

Cvičný objekt na Houpáku, postavený německou armádou.. Foto: Redakce ObjevBrdy.cz

 

Také zásobování a lidský provoz znamená další a další auta, silnější provoz uvnitř nejcenějších míst v Brdech a další povolenky pro vjezd do CHKO. Odtud je to již pomyslný krůček k dopravním nehodám (s alkoholem i bez) a samozřejmě okolní moře odpadků. Kam v Brdech s ním? Přirozeně do vřesu, lidi uhlídat nikdy nelze. Kdo pak bude vše uklízet?
Navíc kam s těmi auty? Zřídí se parkoviště pro VIP přímo u Benešáku? Aby i pracovníci VHÚ měli kde "zaparkovat"? Pochybujeme, že by jezdili výhradně na kole či chodili pěšky (nic ve zlém).

Navíc blízká I. zóna CHKO dostane zcela jistě "na zadek", protože lidi si stejně budou chodit kudy budou chtít a nezmůže s tím nic ani stráž, ani úředníci Správy CHKO. A to nemluvíme o území, které nikdy nebude pyrotechnicky sanováno, tudíž pro laiky velmi, velmi nebezpečné..
Ale cedule nikoho nezastaví, ba právě naopak: o to víc bude lákat.

Tož asi tak. Jsou to úvahy, žádná strašení. Nicméně úvahy a otázky, na něž nikdo neodpověděl. A vlastně ani neodpoví, je to již taková novodobá brdská tradice: nikdo se nikoho neptal, mocipáni rozhodli, a veřejnosti se to předhodí již jako hotová věc.

Memoranda již byla podepsána (na fotografiích z předání je vidět i tehdejší 1. ministr vnitra Mgr. Jan Ruml, aktuálně ředitel Ekologického centra Orlov v Příbrami) a pouze čas ukáže, jak to s Houpákem, Benešákem, vůbec CHKO Brdy a jeho okolím nakonec dopadne.

Jedno však je jisté: i tento projekt má konkrétní jména, která si mohou příčíst buď úspěch (přejeme jej) anebo nezpochybnitelný a místy i nevratný podíl na devastaci nejzachovalejší divočiny u nás..