CHKO Slavkovský les, inspirace pro Brdy? Zjišťovali jsme přímo na místě.

Mirda |

Moc hezky napsáno. U nás v Brdech se však ze zásady nespolupracuje, mnoho lidí zde nedělá blaho všech, ale jsou tu nastrkáni v nejrůznějších Ekoncentrech. Zájmy soukromých osob nade vše, co byste chtěli. Mirda

Jitka Mašatová | | Žena | Cyklista

Hezký článek o tehdejším nadšení. To dnes nevidím, jako by ochrana přírody byla už jen úřad a razítko.

Petr | | Muž | Cyklista

Byly to jistě krásné časy a z článku je znát, že se snažili do dění uvnitř Slavkovského lesa vtáhnout obce, občany i občanské iniciativy. A to je jediná správná cesta. Pan Harvánek u toho mohl být a udělal kus poctivé práce, všechna čest. Teď opravdu se může s potěšením dívat na parádní výsledky. Jen tady u nás si někteří ony Brdy rozebrali potichu ještě dříve, než se Brdy oficiálně otevřely. A nechuť tu spolupracovat na společném je veliká. Vždyť ty skupiny mají s Brdy bohužel své plány. Ale i ty se časem dostanou na světlo boží. Díky za krásný a povzbudivý článek!

S.Leinweber | | Muž | Cyklista

Intenzivní vojenská činnost ve Slavkovském lese skončila bohužel až po roce 1992,kdy byla zrušena raketová základna ve Smrkovci(rakety středního doletu).Stejně tak armáda blokovala rozsáhlé území severně od Pramenů od místa památníku pochodu smrti až k mokřadům kladska.Žádná idilka,po roce 1977,ale utajené vojenské objekty.Dodnes je ve Slavkovském lese zničená civilizace,obce,které tu pomáhaly udržovat krajinu,vodní toky,lesy.Současné hospodaření tu v místě Horních Lazů až po Zlatou a směrem k Rovné připomíná socialistický poválečný chlív.Podobnost s Brdským masívem je dokonalá.Brdy jsou na tom lépe ve své celistvé nezasaženosti.Páteřní komunikace jsou tu v lepším stavu a dochovalé,oproti zničené síti cest a silnic Slavkovského,resp.Císařského lesa.Článek je motivací,jak nevyrobit z Brd jen skanzen,ale opravdový chráněný kout odpočinku.

Jan Voženílek | | Muž

pavel | | Muž | Chodec

Mirdo - ono se to tak může někomu jevit, pokud si čte nejrůznější vzájemná napadání, podsouvaná podezření z kdejaké nekalosti atd. Skoro bych řekl, že to dost souvisí s různými plány na někdejší využití Brd, hádkami kolem záměru amerického radaru a později pak podobnými hádkami o tom, zda vojenský újezd v Brdech zrušit či ne a zda tam vyhlásit CHKO, nebo "něco" jiného. Vznikla tu nezdravá atmosféra vzájemné podezíravosti, kde nikdo nikomu nic nevěří, každý je každému protivníkem - a protivníkovi jsou samozřejmě přisuzovány ty nejhorší vlastnosti i záměry. (Mám s tím bohužel i osobní zkušenost). Během řady let jsem přišel do kontaktu snad se všemi, kteří se jakýmkoli způsobem v Brdech a kolem nich angažují nebo angažovali - a věřte nebo ne, doslova NIKDO nemá v úmyslu si je parcelovat a využívat pro své soukromé zájmy. Ani jedna z těch vzájemně na sebe nevražících a sočících stran (a že jich tu je...). Jen z toho prostě podezírají ty druhé. To, že se v minulosti objevilo pár nápadů na sjezdovky, hotely, zábavní rezorty atd. souviselo spíš s tehdejší mnohem nižší úrovní poznání Brd a pod dojmem velkého boomu zakládání nejrůznějších rekreačních a volnočasových areálů po celé republice. Časem ti, kteří s těmi nápady přišli, sami poznali, že většina z nich je v Brdech skutečně "mimo mísu" a nechali je plavat. Setrvačnost myšlení, podporovaná ještě vzájemnými podezřeními a živená občas i tiskem, má ale hodně tuhý život. Pokud však si zjistíte skutečně podstatné a relevantní skutečnosti o Brdech, vč. toho, jak (a zda vůbec) jsou k podobným výše zmíněným záměrům vhodné (či naopak) a zapojíte zdravý selský rozum, sám zjistíte, že je to vyloučeno. Ne, že by někdo nemohl i dnes ještě s podobnými nápady přicházet, ale i ten velmi záhy zjistí, že je jejich realizace vyloučená. Zdaleka tím nemám na mysli pouze administrativní a legislativní překážky (CHOPAV, CHKO, převážně státní vlastnictví pozemků atd.) - víme, že ty se u nás, když na to přijde, dají občas obejít, ale praktickou a čistě ekonomickou stránku věci. V Brdech je a vždy zůstane pyrotechnická zátěž. V zásadě lze opravdu uskutečnit jen povrchový sběr munice, který sice umožňuje to pohoří využívat k měkké turistice (pěší, cyklisté, běžkaři), ale už k ničemu dalšímu. Případný stavebník by musel už na vlastní náklady zajistit skutečně HLOUBKOVOU pyrotechnickou asanaci (máte mimochodem tušení, na kolik ta legrace přijde, když m2 pouhého povrchového sběru vychází na stovky korun?). Myslíte že by se někomu vyplatilo stavět, když třeba hloupých 100m2 staveniště by vyšlo jen na té asanaci na nějakých 5 mil.? A to nepočítám se sítěmi, ČOV, komunikacemi a už vůbec ne s kraválem, jaký by kolem takového záměru vznikl na veřejnosti. Kolik bláznů by se do takového podniku pustilo? Hlavně tyhle docela praktické, ale trvalé překážky jsou důvodem, proč jsou Brdy pro jakéhokoli developera naprosto nezajímavým kusem země. Každý by na nich zkrachoval. Samotné Brdy (pokud mám na mysli pouze zrušený újezd) jsou opravdu způsobilé akorát pro využití pro pěší, cyklisty a lyžaře, snad by tam někde mohla stát i nějaká dřevěná vyhlídková věž (chcete-li - rozhledna), ale to je asi tak všechno. Kdyby si lidé začali trochu víc důvěřovat, vzájemně se snažit pochopit a spolupracovat (tak, jak se to asi podařilo před těmi 40 lety ve Slavkovském lese a napřeli pozornost k tomu, aby se příroda v Brdech nepoškozovala (jak už se to děje nějakých 25 let) a podpořili i veřejně ochranáře v jejich úsilí a v péči o chřadnoucí přírodu, byli bychom mnohem dál a spokojenější. (A jen na vysvětlenou, aby nedošlo k nedorozumění - nejsem ochranář). Přeji hezký den.

Jan Harvánek | | Muž | Chodec

Odpověď: Smyslem mého článku bylo nastínit práci pracovníku CHKO Slavkovský les při vzniku této oblasti v roce 1974. Je samozřejmé, že vedle komunikační a výchovné činnosti se nad vším vznášel i problém vlastní odborné agendy a to především ve smyslu napravování historických jizev v krajině, ale i praktické každodenní agendy. Tato část by obsahově naplnila zcela jistě nový článek, či spíše seriál na pokračování. Proto budu reagovat pouze na příspěvek pana Leinwebera. Těsně po válce vzniklo na území ČSR bezpočet vojenských území a to bohužel převážně v přírodních a krajinářsky cenných územích. Z oblasti Slavkovského lesa byla vysídlena převládající většina německého obyvatelstva a tak vesnice na náhorní plošině zcela osiřely. Bezprostřední blízkost západní státní hranice vše pouze urychlila a tak již v roce 1946 vznikl vojenský výcvikový prostor Prameny. Komunistický puč v roce 1948 vše pouze potvrdil a utvrdil. Naštěstí odloučenost místa, nehostinné a drsné podnebí samo o sobě pomohlo vyhnat vojáky pryč. Z obce Prameny (Sangeberg) již v roce 1947. Zde bylo vojenské velitelství . Navíc byla v oblasti objevena ložiska uranu. Začal intenzivní průzkum, kdy docházelo ke střetům s cvičícími vojáky. Mocná síla SSSR a našeho komunistického područí tak napomohla vyhnat vojáky z oblasti Pramenů. Naštěstí se ukázala nerentabilnost těžby ložisek a hornická činnost se přesunula jinam. Přesun vojáků nastal do Doupovských Hor. Všemu tehdy také napomohl značný odpor samosprávy (blízkost Mariánských Lázní a Lázní Kynžvartu). V roce 1952/1953 byl výcvik vojska s konečnou platností ukončen. A od roku 1954 se v oblasti přešlo na zemědělskou a lesnickou činnost. Přesto za krátké období působení vojáků došlo ke značné devastaci.Například obec Čistá (Lauterbach) byla zcela rozstřílena a srovnána se zemí. Při tomto „cvičení“ vznikl dokonce instruktážní film Boj o osadu, který lze dohledat na internetu. V tomto filmu je možné spatřit naposledy stojící domy bývalé Čisté. Tím zaniklo historické město, které roku 1551 obdrželo privilegium Královského horního města. Teď už doopravdy v krátkosti. Na západní hranici Slavkovského lesa vznikla posléze raketová základna Smrkovec. Jakési palebné postavení 12. protiraketového pluku z Mariánských Lázní – Klimentov. Na toto místo vyjížděla armáda pouze při cvičení a po skončení se vracela zpátky do Klimentova. Tak tomu bylo i v místě již neexistující Čisté. Přesun byl po udržovaných strategických silnicích. I této vojenské strategii brzy odzvonilo. Několik betonových bunkrů v oblasti zakryl čas a příroda. Jinými slovy – výcvik byl záhy ukončen (i když ojedinělé výjezdy pokračovaly i nadále). Co nezničila armáda, dokonala příroda. Záhy vše překryla bujná vegetace. Nastalo divoké i plánované rozšiřování lesních porostů. Přirozené zamokřování luk, návrat květnatých luk i se vzácnými druhy rostlin. Rozšiřování běžných i vzácných druhů ptactva a zvířeny. S tím nastal zcela nový problém s vysokými stavy jelení zvěře, prasete divokého, pronikání jelena siky… Ale to je opět na další článek. Jinak ještě musím podotknout, že páteřní silnice Slavkovského lesa jsou v dobrém stavu a jsou neustále díky drsným zimním podmínkám opravovány a udržovány. Silnice třetí třídy, které po zmizení mnoha osad nikam nevedou, jsou v horším stavu. V každém případě pro cykloturistiku a zimní radovánky jsou přímo vynikající (celá řada je v zimě upravována jako běžkařské trasy). A teď se opět vracím ke svému původnímu článku o mých vzpomínkách. Bez společné spolupráce všech by nynější stav nebyl tak uspokojivý.